MAPA POLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

















Dějiny farnosti Hradec nad Moravicí [ Církev nebo náboženské společenství ]

Podle pověstí přicházeli do zdejšího kraje první křesťanští misionáři v 2. polovině 9. století, v letech Velkomoravské říše, aby hlásali pohanskému obyvatelstvu Kristovu víru. Písemné zprávy o pokřesťanění této části pozdějšího Slezska nejsou známy. Na základě nedoložené pověsti o setkání svadebních průvodů dcery českého knížete Boleslava I. Doubravky a polského knížete Měška I. v roce 965 na Hradci, se lze pouze domnívat, že první kněží přišli s tímto poselstvem.
Hradecká farní kronika uvádí proto rok 965 za počátek duchovní správy v Hradci. Hradec byl od dob raného středověku významnou tvrzí a jelikož se tehdejší církevní správa (arcijáhenství) kryla s územím hradských obvodů, lze předpokládat, že i hradecká fara byla významným úřadem a její kněží hradními písaři.
Prvním historicky doloženým hradeckým farářem byl kněz Jindřich, jemuž v roce 1287 postoupil král Václav II. v držení tři vesnice (Moravu, Vehovice a Vacanovice). Farář Petr z Mertindorfu získal pro faru kromě Hradce i Cvilín, Landek a Vikštejn a od biskupstvívratislavského i Edelštejn.
V roce 1362 koupil opavský vévoda Mikuláš II. v Brance Dolní Dvůr včetně polí od Hanušky po Štáblovice. Ve 14. století byla založena většina osad v okolí Hradce, které všechny spadaly původně pod duchovní správu hradecké fary. Mnohem později k nim byly sloučeny: Březová a Lesní Albrechtice v roce 1656, Domoradovice a Lipina v roce 1784, Jakubčovice ke Skřipovu v roce 1857.
V roce 1400 kníže Přemek přenesl své sídlo do nově zbudovaného hradu v Opavě, Hradec ztrácel postupně na významu a souběžně i jeho fara. Fundace z kaple hradecké byla rovněž přenesena na kostely v Opavě.
Za válek husitských, a v neklidné době po nich, příjmy farářů neustále klesaly, takže v roce 1435 musela fara odprodat kvůli nesplaceným dluhům ves Vehovice, pak i kus farské zahrady. Farář Pavel byl jmenován děkanem knížectví opavského. Z roku 1552 pochází listina, jíž Fridrich Cetrys předává hradecké faře ves Chvalíkovice i s robotními povinnostmi sedláků a s jejich dávkami, také louku a pole v Brance u mlýna.
Údaje o dalších farářích nejsou ve farní kronice jednoznačné, často v Hradci vůbec nepůsobili a dávali se zastupovat jinými kněžími.
V letech 1557 - 1560 byl správcem farnosti kněz Blažej Zybenlot (též Siebenlot), současně farář opavský a arciděkan přerovský, který odpadl od víry katolické, oženil se. Byl to světák. Poddaní na hradeckém panství byli nesnesitelně utlačováni, podávali stížnosti k samému císaři, ale nápravy poměrů se nedočkali. S protestantským vyznáním se šířila do úřadů a kostelů němčina. Panství hradecké bylo v letech 1570 - 1580 ještě většinou katolické.
Nástupce faráře Blažeje Matyáš Daniel Ducius působil v Hradci v letech 1560 - 1583. Byl jmenován olomouckým kanovníkem, doktorem světského a církevního práva, měl být zvolen olomouckým biskupem, ale šlechta jej odmítla. S novým majitelem panství Kašparem Pruskovským z Pruskova měl dlouhé spory o branecký mlýn a ostatní farské statky. Po něm převzal již opět výnosnější faru ThDr. Jan Vizovský (též Višovský, Vilšovský, Viškovinus), kanovník olomoucké katedrály právník biskupa Stanislava Pavlovského.
"Farář se o hradecký kostel ani o faru nestaral, choval nepořádné kaplany a špatně je platil, sám žil v Olomouci a občas přijížděl jen pro důchody do svého dvora v Brance, nebo za vdanou mlynářkou v Hradci, s níž měl dvě děti a která chtěla rozhodovat i o věcech duchovních..." dle historika Turka.
Kašpar Pruskovský zavedl na panství zpřísněný urbář. Snažil se správu celého panství poněmčit. Kašpar Pruskovský, oddaný katolík, měl potlačit luterský vliv, šířený do Hradce z Opavy.
Po porážce českých stavů na Bílé hoře museli Slezané 8. června 1621 vrátit Hradec Pruskovským, ale hned po dvou týdnech se ho 22. června zmocnil krnovský kníže Jan Jiří. Jeho vojsko vydrancovalo zámek i kostel, zavedlo protestantskou duchovní správu. Dne 9. srpna 1626 přitáhlo k Hradci dánské protestantské vojsko. Farní kronika uvádí:"Co bylo dřevěné, shořelo, co cenné, ukradeno. Kostel Sv. Petra a Pavla celý poplenili, otevřeli hrobku zakladatele kostela Kašpara Pruskovského, Jeho kosti rozházeli ve zlosti kolem, protože hledané zlato nenašli."
Po půl roce se o Hradec znovu zuřivě bojovalo. V květnu a v červnu 1627 vytrhli císařští dvěma proudy proti Dánům. Nový majitel panství Jiří Kryštof Pruskovský (od roku 1625) se opět ujal správy svých vesnic, morem zbědovaných.
Bohoslužebné předměty byly ukryty v houštinách na Hanuši, kde se prý sloužily i polní mše, pak v tom místě vyrazil pramen, lidem nazývaný dosud "Svatá studna". Farář Světlík usiloval o navrácení farských statků, avšak pozici Pruskovských v tomto sporu už nikdo nedokázel zviklat. Nepomohly mu ani cenné staré listiny, které s velkým úsilím objevoval a vrchnosti předkládal, aby obhájil právo na farský majetek.
V roce 1656 byla obnovena duchovní správa v Březové.
Pruskovští byli cizáckými feudály, starali se jen o svůj blahobyt, život poddaných jim byl zcela lhostejný. Vrchnostenští úředníci zvyšovali robotní povinnosti a vynucovali pomocí drábů další daně.
V roce 1702 byl Hradec povýšen opět na městečko a část Podolí na úpatí kopce byla vyhlášena za samostatnou poddanskou ves. Farář se s místním obyvatelstvem jen málo sžil. Uvítal proto silný zájem vrchnosti o farské statky a souhlasil s navrženou výměnou. Pruskovským postoupil v roce 1703 Dolní Dvůr i mlýn v Brance a dvůr v Milostovicích. Tímto převodem zaniklo zcela "panství hradecké fary".
V tomto období hmotného i duchovního úpadku se konal ve farnosti smutný čarodějnický proces. Došlo k přelíčení s Kateřinou Sivkovou, pro čarodějnictví a žhářství odsouzenou a v Opavě na Šibeňáku upálenou, a existují záznamy o soudním jednání s Evou Černou, která však byla z nařčení osvobozena.
Za sedmileté války v roce 1758 zaútočili Prusové na zámek osmi děly, jeho posádka se však ubránila. Ze msty pak vypálili Dolní Dvůr a mlýn v Brance a vydrancovali některé vesnice v okolí. Prusové byli znovu u Hradce v roce 1762. Dne 15. února 1763 končí sedmiletá válka.
V roce 1777 prodali Neffzernové celé hradecké panství Janu Lichnovskému z Voštic. Byla to opět německá šlechta. V roce 1780 se farář a vrchnost rozhodli kostel rozšířit a přistavět z východní strany presbytář. "Přístavba byla provedena povrchně, po dvou letech se utrhla a oba pilíře včetně klenby se zřítily.
Dne 18.listopadu 1778 přijel do Hradce na obhlídku opevnění na Hanuši rakouský císař Josef II. A generál Laudon. Císař zvolil k přespání faru. Spal jako prostý voják na seně, ráno vstal v 5 hodin, faráři zaplatil za nocleh 20 dukátů a odešel na ranní mši svatou. Hradecké panství potkala tragédie - 26. února 1796 zámek vyhořel.
Martin Sarkander Plachký byl v roce 1780 jmenován děkanem.
V letech napoleonských válek se i v našem kraji žilo velmi těžce. Celé Opavsko zaznamenalo prvé průtahy ruských vojsk. Farářovy vztahy k vrchnosti se však zhoršovaly, správa panství neplnila smluvní závazky k faře a kostelu, stanovené v roce 1702 při postoupení Dolního dvora a mlýna, zřejmě pro značné finanční zatížení knížecí pokladny nákladnou obnovou zámecké budovy a následnými úpravami celého okolí. Ze starých farských práv zbylo jediné, právo rybolovu v řece Moravici od knížecího pivovaru na Stránce až k žimrovskému splavu.
V roce 1812 zhotovil věžní hodiny místní hodinář Schrener a zámečník Maywald. (Roku 1868 byly dřevěné ciferníky nahrazeny kovovými a roku 1991 byla provedena generální oprava hodin, ciferníky obnoveny a instalován elektrický pohon).
Zachovala se německy psaná listina, kterou farář Černý 28.února 1816 uctivě žádá knížete Eduarda Lichnovského, aby dal postavit novou farní budovu, jejíž stavební plán přikládá, stodolu, chlévy, květinovou předzahrádku a ovocnou zahradu na svahu k Moravici.
Navrhuje použít trámy z krovu staré budovy. Prosí, zda by mohl po dobu přestavby bydlet na zámku. Farní kronika neuvádí, kdy byla stavba provedena.
V Hradci byl život dosti ovlivněn událostmi na zámku. Velkou slávou pro hradecký zámek i kostel byla návštěva tehdy již proslulého klavíristy Ference Liszta. Dne 24. května 1846 hrál v kostele na varhany při primici Felixova mladšího bratra Roberta.
Podle historika J. Vochaly byl ve čtyřicátých letech na zámku vrchním správcem panství Ignác Sašecí. Ten spolu s gruntovním Hanelem zavedl české úřadování, pečoval o nápravu ve školách na celém panství, dbal, aby se učilo českému jazyku, usiloval o zvelebení českého zpěvu i v kostele a utvrzoval učitele i občany ve vlastenectví, takže se Hradecko stalo na krátký čas jeho působení na zámku národně probuzeným krajem Opavska.
V té době došlo ke zrušení panské roboty a zrušení všech poddanských povinností vůči vrchnosti. Hradecké panství převzala Dorothea Zaháňská, jejíž protestantští úředníci připravili faru o každoroční důchody, jež jí po 150 let po převedení Dolního Dvora a mlýna právem náležely.
V roce 1857 byly od hradecké farnosti odloučeny Jakubčovice a byly přiděleny k nově utvořené farnosti skřipovské.Po dlouhých jednáních a naléhání musel odprodat knížeti část farní zahrady o výměře 149 sáhů na svahu jižně od farní budovy za cenu 1000 zlatých. Kníže Karel Maria Lichnovský dal vystavět ony hospodářské budovy, ale touto vysokou stavbou byla však farní budova zastíněna a natrvalo znehodnocena. Byl zbourán i domek, který se nacházel na svahu pod farní zahradou a stráň byla osázena smrky, čímž utrpěla i farní zahrada.
Dne 22. září 1889 prožívala farnost významný den. Při tradiční pouti na Kalvárii byla posvěcena křížová cesta s keramickými reliéfy, jež zhotovila pruská firma Merzig nákladem 900 zlatých.
Po vyhlášení samostatné ČSR již v prvních obecních volbách, konaných 31. ledna 1919, zvítězili sociální demokraté, kteří se netajili svými kritickými postoji k postavení církve v novém československém státě.
Ve třicátých letech byla většina našeho lidu věřící a navštěvovala pravidelně bohoslužby. V neděli dopoledne bývaly 3 mše svaté, odpoledne požehnání. Ve všední dny bývaly bohoslužby ráno v 6 hodin.
Největší událostí roku i pro nevěřící byly posvícení na svátek patronů kostela Sv. Petra a Pavla. Přijely kolotoče, různé atrakce a desítky stánkařů nabízelo své zboží k celodennímu prodeji.
Poměrně klidné poměry v Hradci-Podolí se s nástupem Hitlera v sousedním Německu zhoršovaly, Němci se aktivizovali. Když nadešla okupace, vynutili si zavedení německých bohoslužeb v neděli v 9 hodin. Český lid se začal stmelovat kolem kostela, kde jedině bylo dovoleno zpívat české písně.
V padesátých letech byla s nastoupivší totalitní nadvládou Komunistické strany Československa náboženská svoboda značně omezována a někteří věřící byli za své přesvědčení i pronásledováni. Hradecký klášter byl zrušen a stal se jakýmsi internačním táborem obehnaným ostnatým plotem a střežený policejními psy.
V důsledku změněných politických poměrů byla 22. září 1968 obnovena pouť na Kalvárii, za účasti kněží a snad až 5000 věřících z širokého okolí.
V době doznívání obrodného procesu a částečného uvolnění náboženské svobody v důsledku Pražského jara uspořádal farář P. Antonín Juchelka velmi slavností první svaté přijímání 83 dětí a 26 mladých lidí. Také ještě v září pouť na Kalvárii, pak bylo její pořádání opět zakázáno.
K oživení náboženského života v Hradci přispěl i slavnostní převoz ostatků Sv. Vojtěcha 20. května 1969. Dne 30. července 1972 se konala slavnostní mše svatá ku příležitosti 375.výročí posvěcení našeho kostela za účasti děkana P. Vičara. Avšak to již nastupovala léta "normalizace", kdy byly náboženské projevy a svobody opět potlačovány.
K posílení náboženského života v letech totality přispělo biřmování 20. května 1979 za účasti olomouckého biskupa Vrany a kněží sousedních farností a 11. července 1982 primice rodáka P. Jaroslava Šímy. V roce 1983 se přestalo ve všední dny zvonit.
V únoru 1991 byla ustavena farní rada. V roce 1991 byly instalovány nové hodiny s elektrickým pohonem, vyměněny ciferníky, báň věže kostela pokryta měděným plechem. Další část střechy byla v roce 1992 překryta a provedeny úpravy na kůru včetně výměny podlahy.
V rámci příprav na oslavy 400. výročí posvěcení kostela byly již v roce 1994 opraveny boční oltáře. Významnou událostí bylo biřmování 83 převážně mladých věřících, jež udělil 11. června arcibiskup Jan Graubner.
V roce 1995 následovala oprava hlavního oltáře a v roce 1996 výměna střešní krytiny, oprava a nátěr fasády, stažení zdiva, plynofikace, vytápění kostela a další stavební akce.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Daniel Merhout (INFOMORAVA) org. 56, 21.02.2003 v 11:23 hodin
Kontakt na webmastera osoblazsko@infosystem.cz

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule