Než začala poslední akce 15. plavební sezóny a s ní i Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu mezi organizátory poněkud nervozita.

V minulých letech končila totiž plavební sezóna vždy u potoka Ježová, v místech, kde po opravě Schwarzenberského plavebního kanálu oživení plavebního kanálu začalo, u hraničního potoka Ježová / Iglbach. U Ježové je teď ale velká díra staveniště, provádí se rozsáhlá a důkladná rekonstrukce, takže tam uspořádání závěrečné slavnosti možné nebylo.

Vznikla úvaha přesunout závěr plavební sezóny o dvanáct kilometrů, také na česko-rakouské hranice k potoku Pestřice / Rothbach. Nakonec však na poslední chvíli bylo spolu s rakouským partnerem bylo dohodnuto o úseku plavebního kanálu u potoka Schrollenbach.
V roce 1989 zde z iniciativy manželů Roberta a Herminy Baldassariových z dolnorakouského Maria- Enzersdorfu v okresu Mödling byla v historizujícím stylu rekonstruována stavidla, byl opraven krátký úsek plavebního kanálu.
Bude však možné tancovat uprostřed lesa na lesní cestě bez pódia? Přijde sem vůbec někdo? Najdou sem lidé cestu? Další důležitou otázkou bylo: Jak to bude s počasím? Předpověď ještě
v pátek byla velmi nadějná! Ale po časném ránu s modrou oblohou se zatáhlo, před odjezdem folklorního souboru Libín-S Prachatice do Rakouska padly první kapky. Předpověď se meteorologům tentokrát nepovedla. Těch kapek deště cestou bylo ještě víc. I když na druhou
stranu, třeba kolem Volar byla silnice suchá. Zato hraniční hřeben, kam jsme jeli, byl v mracích. Za deště se hrát, zpívat a tancovat nebude!
Po příjezdu k potoku Schrollenbach se udělalo nějak optimističtěji. Jednat v tu chvíli nepršelo, navíc u modrého stánku folklorního souboru Libín-S Prachatice už voněly čerstvě grilované klobásky, na čepu bylo české pivo, ba šlo si objednat i něco ostřejšího, stánek byl uprostřed lesa v Rakousku, tady neplatila tedy v České republice čerstvě vyhlášená prohibice. Smetákem jsme vymetli volné kamínky z povrchu prašné lesní cesty, vůbec se z ní neprášila, byla krásně
zakalena deštěm, opravili jsme dva výtluky, které mohly být nebezpečné pro tanečníky.

Chvíli po nás přijel černý renault s plavci Helgou a Wolfgangem v plaveckém. Kapelník František hned pozval oba nové příchozí na štamprličku pálenky, ...ta píše... Každý z "libíňáků" už také dostal a už mu ji pochválil.
Helga s Wolfgangem rozbalili vedle českého stánku ještě rakouský, zavoněla káva, domácí koblihy a výborný švestkový koláč.
Na lavicích už seděli první hosté, mluvilo se však zatím jen česky. Tak i Češi našli cestu ke Schrollenbachu, přišli dřív než Rakušané.

O půl jedné, kdy se mělo začínat, už u stolů snad skoro nebylo místo, i první Rakušané dorazili. Někteří lidé přišli odkudsi pěšky, jiní přijeli na kole, dalším cyklistům pomáhal elektromotor. Kapela nachystaná, ale dalo se do lehkého deště. Muzika zabalila nástroje, někdo vytáhnul pláštěnku, jiní rozevřeli deštníky. Nikdo ale neutekl, diváků a hostů spíš stále přibývalo.

Plavební ředitel Hynek Hladík využil času a vyprávěl o historii i současnosti Schwarzenberského plavebního kanálu.

To, že u Schwarzenberského plavebního kanálu, třeba i tady v Rakousku, budou znít české písničky, že tu bude hrát jihočeská muzika, že tu bude tancovat prachatický folklorní soubor Libín-S Prachatice není jen naším výmyslem. Vychází to z historie.
Kdysi, kdy se plavilo palivové dříví ze šumavských hvozdů po plavebním kanálu, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko- vídeňský, k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji. Tam, u Untermühl, bylo třeba dříví vytáhnout z vody a připravit je na dopravu na vorech či lodích do císařského hlavního města Vídně. Bylo k tomu potřeba 300 - 350 lidí, tolik volného personálu však v okolí nebylo, proto chodily pravidelně skupiny dělníků, mladých mužů a žen, z jižních Čech,
převážně z Prácheňska. Tvrdě pracovali od pěti rána do sedmi večer. Večer ředitel panství a plavby předpokládal, že dělníci padnou unaveni na lože. Byli to však Češi, Jihočeši, navíc smíšené skupiny, večer tak vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo a dokonce i tancovalo. A přitom tanec ředitel panství nepokládal za nejlepší způsob k odpočinutí unavených údů. Ale ráno Češi stáli v pět u vykládacích kanálů, dřeli
a nebyly na nich vidět následky dlouhého večera a krátké noci.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice přinesl zpět ke kanálu lidové písničky a tanec, ale také ukázky plavení dříví, lidová řemesla, vrací k němu staré tradice, kdy Češi i Rakušané žili spolu."

Skoro půl hodiny povídal, když tu mezi mraky vykouklo na chvilku sluníčko. Na vymetený kus lesní silnice přímo na propustu stavidel na potoce Schrollenbach nastoupila muzika, chvíli po ní i tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice s tancem Bavorov.

Vedoucí folklorního souboru Helena Svobodová uvedla další bod programu: "Práce v lese, těžba dříví, ale i plavení dříví bylo většinou doménou mužů, následující tance budou tanci chlapů, mužů, nesou název Hoši a Bába." A na plac nastupila pětice libínských chlapů.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice v letošním roce zažil hodně úspěchů. Mimořádný byl úspěch na zájezdu do Ameriky, hráli, zpívali a tancovali ve státě Tennessee. V Americe, ale nejen tam, ale i doma, v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku, Maďarsku, nebylo třeba uvádět další taneční pásmo, každý pochopil, o co v něm jde. "Rádi ukazujeme tancem, že kořením života je láska a humor. Lásky a humoru je plné i taneční pásmo Slepice.

Na hladině Schwarzenberského plavebního kanálu se zrcadlila stavidla na potoce Schrollenbach, u kterých hrála kapela. Na řadu přišla série písniček, ale i při těch se dá tancovat.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice měl prakticky od svého vzniku dobré kontakty s hornorakouskou obcí Ulrichsberg. Už na podzim roku 1989 se připravoval výjezd na Kateřinský tanec na pozvání tehdejší Volkstanzgruppe Ulrichsberg, na konec byl soubor o několik měsíců
později na slavnosti stavění májky. Z těchto kontaktů se vyvinula osobní přátelství, která trvají do dnes, přestože ulrichsberská skupina lidového tance už dlouho neexistuje. I dnes byli u
Schwarzenberského plavebního kanálu ulrichsberští - hlavně trubači na lesní rohy Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg.

Když zazněla první písnička, Vašek s Helčou si došli pro Marii a Franze, a hned šli ti dva dokola. Oba manželé před lety tancovali ve Volkstanzgruppe Ulrichsberg, tedy skupině lidového tance z
Ulrichsbergu.

Další tanec má svůj původ v masopustních tancích z Kaplicka. Masopust, po německy Fasching, znají Češi i Rakušané. Tanec Martin je se šavlemi.

"Folklorní soubor Libín-S Prachatice se vrací ke starým tradicím, svými aktivitami u Schwarzenberského plavebního kanálu, které se stávají pravidelnými, vytváří tradice nové. Takovou tradicí je v posledních letech na závěr plavební sezóny předání plavebního věnce
plavebnímu řediteli", uváděla další dění Helena Svobodová. Libíňáci už byli nastoupení v řádce, kluci si vytvarovali klobouky po myslivecku...

...a kapela spustila "Aby nás Pámbů miloval...", potom se přidali zpívající Stáňa, Karel, všichni muzikanti i tanečníci, připadalo to jako hymna, do očí se hrnuly slzy. Opravdu slavnostní zahájení. Hanka s Vlaďkou držely krásný plavební věnec, za nimi Honza se Standou, už se stavěli vedle Hynka - plavebního ředitele.

"Plavební věnec je symbolem sounáležitosti všech, kteří se na aktivitách kolem Schwarzenberského plavebního kanálu podílejí, Češi i Rakušané!", dodala Helena se slzami v očích, Hynek ji objal a její slova překládal do němčiny, nešlo mu to lehce, i jemu se blýskaly
oči slzami a zajíkal hlas. Však oni oba vědí proč.

Nadešel čas k tanečnímu pásmu Plavci. Tenhle tanec, jehož choreografii vytvořila Helena Svobodová, už neoddělitelně patří také ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu a k souboru Libín-S. Určitě se tak nějak bavili i plavci z Čech u ústí řeky Große Mühl do Dunaje. Chlapi s plavebními háky v rukou se pozdravili smeknutím klobouky, Honza skočil opřen o hák k ostatním. Přidávala se děvčata, ta tancovala s kluky se šátky, chlapi spustili hru s klobouky. Vašek si
vybral klučíka z publika a vyzkoušel tu kloboukovou hru s ním. Plavební háky se staly na chvíli hudebními nástroji, chlapi s nimi klapali do země, jen tady ty údery na povrch lesní cesty nezněly tak, jako když se tancuje na dřevěném pódiu. O to usilovněji tloukli s plavebními háky, až odletovaly třísky. V jednu chvíli z plavebních háků byl kolotoč, na kterém se Vlaďka s
Helčou svezly.

Posledním tancem prvního bloku přišla Doudlebská, Doudlebskou zná snad každý Jihočech. Doudlebskou před lety tancovali spolu s Libínem-S i ulrichsberští, určitou dobu mohly spolu tancovat i smíšené česko-rakouské páry. Maria i Franz už ale dlouho netancují, ale do kola na
konec šli.

Na druhém břehu plavebního kanálu se rozezněly znělky ulrichsberských trubačů na lovecké rohy - Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg.

Pomalu se blížil okamžik zahájení posledního letošního plavení dříví. Plavební ředitel přečetl devátý plavební rozkaz roku 2012, potom už dva plavci z folklorního souboru Libín-S - Standa s Vaškem položili na hladinu plavebního kanálu plavební věnec.

Rakouští plavci naházeli polena a štěpiny na hladinu kanálu, Standa taky trochu pomáhal.

Hornisté troubili na oslavu plavení, polínka se blížila ke svému cíli, ke stavidlům na potoce Schrollenbach.

Plavební věnec už byl vyndán z vody, byl poté položen u pomníku na břehu.

Za malou chvilku již bylo vyndáno poslední poleno z plavebního kanálu, 15. novodobá plavební sezóna skončila. Na břehu se ale ještěhraje dál, už je tu opět folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Prvním tanečním pásmem druhého a posledního bloku byl Jarmark. Hynek překládá: "Jarmark ist es tschechisch, Jahrmarkt deutsch / Jarmark je to česky, jármarkt německy!" Po Jarmarku byl na řadě blok písniček.

Zatím co se na lesní cestě tancovalo, přijely z lesa od Sonnenwaldu tři auta s naloženými přívěsy palivovým dřívím. Posádky vystoupili z aut, objednali si u stánku pivo, kdo to kdy vidí, aby se uprostřed lesa v Rakousku prodávalo české pivo!

Soubor Libín-S Prachatice se tradičně rozloučil tancem v Prachaticích. Pro český soubor slavnost skončila, zato Rakušané, vyzbrojení lahvovým pivem z nedalekého klášterního pivovaru si ještě zatroubili několik posledních znělek.

Závěr plavební sezóny byl součástí projektů Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá a Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Projekt Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá je společným projektem státního podniku Lesy České republiky, Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouského sdružení cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald. Projekt je
spolufinancován z prostředků Evropské unie, cíl Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika. Jeho součástí je rekonstrukcedvou úseků Schwarzenberského plavebního kanálu - mezi hlavním evropským rozvodím v bývalé osadě Růžový Vrch a hraničním potokem
Ježová / Iglbach a mezi hraničním potokem Pestřice / Rothbach a Medvědím potokem. Vedle stavební části projekt zahrnuje tzv. měkkou část. Státní podnik Lesy České republiky do zahrnul akce oživující dění u Schwarzenberského plavebního kanálu, tedy i závěrečnou akci plavební sezóny.

Nositelem druhého z projektů je folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Na financování jeho částí se podílí Jihočeský kraj, Lesy České republiky, s.p., Obec Nová Pec a Město Prachatice.
OHLÉDNUTÍ ZA PLAVEBNÍ SEZÓNOU
Od poloviny května do poloviny září 2012 probíhala 15. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012. Během ní probíhala setkání s folklorem, s pohádkami z obou stran Šumavy, s plavením dříví, s prací uhlířů, s lidovými řemesly. Návštěvníci během plavební sezóny mohli při setkáních s folklorem vidět sedm těchto souborů z jižních Čech a Horních Rakous:

- folklorní soubor Libín-S Prachatice
- Glöckler z Altmünsteru (Horní Rakousy)
- Urfahrener Aufgeiger (Horní Rakousy) se svými hosty
- Böhmerwald Bläser (Horní Rakousy)
- smíšený pěvecký sbor z Aigenu (Horní Rakousy)
- Alphorbläser Böhmerwald (Horní Rakousy)
- Jagdhornbläser Ulrichsberg (Horní Rakousy)
Do setkání s folklorem se zapojilo 221 aktivních účastníků.
V květnu a srpnu byla dvě vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Pohádky vyprávěli Helena Svobodová, "pohádková babička" z Prachatic, a Helmut Wittmann, "skřítek ze Solné komory", nositel Zlatého prstenu nejlepšího vypravěče pohádek německého jazykového prostoru. Vedle nich se do vyprávění zapojili další 2 účastníci.

Během plavební sezóny bylo i devět plánovaných ukázek plavení dříví na čtyřech lokalitách: na Jeleních Vrších, u hraničního potoka Ježová / Iglbach, nedaleko bavorských hranic u potoka Světlá voda a u potoka Schrollenbach. Navíc se uskutečnila další ukázka plavení dříví pro děti z Prahy. Jako plavci se aktivně zapojilo 45 účastníků.
Do programu plavební sezóny byla zařazena ukázka práce uhlířů. V srpnu byl na uhlišti u Jeleních Vrchů postaven milíř, který potom hořel celý týden. Vytěženo z něj bylo celkem 361 kg dřevěného uhlí. Do ukázky práce uhlířů se aktivně zapojilo 68 účastníků.
Dle představ organizátorů se měla na závěr plavební sezóny uskutečnit ukázka "Jak se v lese dříve pracovalo. Vzhledem k tomu, že 24. února 2012 zemřel jeden ze dřevorubců a vrchní plavec Gustav Autengruber, bylo od této ukázky upuštěno z bezpečnostních důvodů, parta dřevorubců musí být sehraná.

Nedílnou součástí plavební sezóny 2012 byla i mše svatá u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie v místě křížení plavebního kanálu s Jezerním potokem. Modlitba za uzdravení plavebního ředitele Hynka Hladíka, kterého těsně před cestou na Jelení Vrchy postihla mozková příhoda, byla Bohem vyslyšena a Hynek Hladík se zbavil nejvážnějších problémů. Mši zajišťovaly 3 osoby.
Během plavební sezóny 2012 se na akcích na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 aktivně zúčastnilo 351 účastníků. Jednotlivých akcí se zúčastnilo cca 8190 diváků.

[Editace článku: Hana Wernerová] Přehled návštěvnosti